Román na konci aleje přibližuje život seniorů, kteří se uchýlili do domova důchodců, ale i těch, kteří žijí mimo něj. Na postavě berního úředníka Skoumala autorka ukázala, co starého člověka těší a trápí, jeho vrtochy, paličatost a tvrdohlavé odmítání nových věcí a názorů na život. Kupodivu i život důchodce je plný plánů při hledání nového partnera, chytrého využívání životní zasloužilosti v příbuzenských vztazích a promyšleného ovlivňování majetkových poměrů v rodině. To vše líčí autorka s humorem a ironií. Úzkoprsost a citové vydírání Skoumala ale dokáže také nespravedlivě ublížit. Žádnou tragédii nezpůsobí, spíš jde o komické a směšné situace umocněné stařeckým sobectvím, ale psychologicky působivé líčení jeho posledního úseku života dává tušit, že to, co se jeví jako omluvitelný vrtoch, bylo v povaze člověka, už když byl mladší, a je to dobře čitelné z jeho vztahu k druhým lidem.

Vydal: Odeon, Praha 1977